V mé rodině se snoubí kořeny z jižní Moravy a západních Čech. Protkaly se u Divoké Šárky v Praze. Vyrůstala jsem vždy nějak mezi světy, mezi rušným městem a výhledem na poklidné skály, mezi fotbalovým hřištěm a Dvořákovými symfoniemi, mezi lidmi, co se snažili žít podle předpisů a těmi, co se jimi zásadně neřídili. Navštěvovat různé světy a naslouchat lidským osudům mě vždy nesmírně bavilo. Jako malá jsem chtěla věcem rozumět. Moje nejoblíbenější knížka byla encyklopedie biologie a naučná literatura, a tak nějak mi to zůstalo. Zkoušela jsem různé věci, dokázalo mě skoro vše nadchnout. Věnovala jsem se malování, tvoření, tanci, sportu, hudbě, lezla jsem na stromy a snila o tom být součástí pořádné party. Možná to vše mě přivedlo k potřebě být s lidmi a pracovat s lidmi. Osud mě zavedl ke studiu ergoterapie, kde se všechny mé zájmy neuvěřitelně propojovaly a dostávaly nový význam. Záhy jsem také věděla, že moje cesta směřuje do oblasti péče o duševní zdraví, tam jsem nějak cítila, že jsem doma a v této oblasti také po celou dobu působím v různých rolích a projektech. Potkala jsem mnoho lidí, kteří mě profesně i osobně obohatili a jedno z takových setkání mi umožnilo objevit sílu zotavení. Změnil se mi pohled na oblast duševního zdraví. Od té chvíle se mě myšlenka zotavení drží a dovedla mě až do Školy zotavení. Za to jsem nesmírně vděčná. Je to pro mě místo, kde je možné tvořit, růst, skutečně poznávat sebe i druhé, místo, kde je možné být mezi světy a být se všemi světy.